Juřinka

Místní část Juřinka

Obec leží asi 4 km jihozápadně od Valašského Meziříčí na jednom z výběžků Kelečské pahorkatiny v nadmořské výšce 340 m. Potok Svinovec odděluje katastrální území Juřinky od Lhoty u Choryně, do Svinovce se vlévají další dva potoky, Humenec a Starý potok. Roku 1991 zaujímal katastr obce rozlohu 206 ha a žilo tu 420 obyvatel v 108 domech, z nichž 106 bylo rodinných domků.

Název se objevuje ve starších latinských pramenech ve tvaru Jursina lhotcha (1353), villam que dicitur Jurzenyna Lhota (1403), Girzina Lhota (1437, 1505, 1535), ves Gyrzynu Lhotu (1565), Juržinka (1675), Jurzinka (1718), Jurschinka či Juřinka (1846). V místním nářečí Juřiňka, do Juřiňky, Juřiňčan, juřinský, nověji Juřinka, idu na Juřinku. Místní jméno je odvozeno přivlastňovací příponou -ina k osobnímu jménu Juřie, Juří (Jiří), což znamená „lhota zvaná po Jiřím”. Když se přestalo užívat substantiva lhota, dostalo první slovo novou příponu -ka.

Zajímavější místní názvy jsou: Křivoše (pole u Bečvy), Na Lukách, Ve Vrbí, Na Lúčkách, Na Padělku, Oplzlá, V Olivném, Na Zlámanci, Na Tobolkách, Na Zástruží, Na Kutiskoch, Březí. Samoty se nazývají Paseky, Ve Včelíně, Za Olivným, Pod Jonákovem.

Pečetidlo zhotovené roku 1830 má v pečetním poli sv. Jiří s korunou na hlavě, držící kopí, přičemž stojí na těle draka.

První písemná zpráva o této nevelké obci pochází z roku 1353, kdy se uvádí jako Juřina Lhotka. Původně byla samostatným lénem olomouckého biskupství, do poloviny 15. století pak náležela k biskupskému lennímu statku Choryně a později k lénu Valašské Meziříčí. V roce 1516 bylo v Juřince 5 usedlých. Podle urbáře meziříčského panství byl na Juřince v roce 1676 fojt a 8 sedláků. Roku 1776 bylo v Juřince fojtství, 6 selských gruntů 2 menší sedláci, 4 chalupníci a 8 podruhů.

Demografický vývoj v letech 1794–1991

Po zrušení patrimoniální zřízení roku 1849 byla Juřinka od roku 1850 součástí politického a soudního okresu Valašské Meziříčí, od roku 1960 náležela k okresu Vsetín. Roku 1976 byla Juřinka připojena k městu Valašské Meziříčí jako jeho místní část. Do roku 1848 byl představeným obce dědičný fojt, za nímž stál purkmistr a konšelé. Juřinský fojt a dva konšelé se uvádějí již v roce 1573 v gruntovní knize vsi Křivé.

V Juřince je doloženo v období po 2. světové válce působení těchto spolků: Sbor dobrovolných hasičů přejmenovaný nejprve na místní jednotu Československého svazu hasičstva, v roce 1953 pak na místní organizaci Československého svazu požární ochrany a v roce 1973 na místní organizaci Svazu požární ochrany Československé socialistické republiky. Pracovala zde rovněž místní odbočka Svazu československo-sovětského přátelství, místní organizace Čs. svazu mládeže, přejmenovaného v roce 1970 na Socialistický svaz mládeže, Myslivecká společnost, Tělovýchovná jednota, od roku také 1967 místní organizace Svazu zahrádkářů a místní skupina Čs. červeného kříže.

Škola byla postavena ze dřeva roku 1828. Do té doby v soukromých domech. Zděná budova obecné školy byla otevřena v roce 1888. Roku 1976 byla škola zrušena děti od té doby dojíždějí do škol ve Valašském Meziříčí.

Hlavním zdrojem obživy obyvatel obce bylo drobné zemědělství. Roku 1900 činila výměra hospodářské půdy 190 ha, z toho na pole připadalo 126 ha, louky zaujímaly 9 ha, pastviny 23 ha, lesy 20 ha a zahrady 12 ha. Stav dobytka v témže roce: 8 koní, 141 ks skotu, 63 ks bravu, 22 ovcí.

Roku 1957 bylo v Juřince založeno JZD, které roku 1966 sloučilo s JZD Poličná a JZD Lhota u Choryně a vytvořilo společné JZD Budoucnost se sídlem v Poličné. S tímto názvem fungovalo družstvo až do října 1975, kdy se v důsledku sloučení obce Poličná s Valašským Meziříčím změnil název družstva na JZD Budoucnost Valašské Meziříčí-Poličná. Po roce 1990 prošlo likvidací. Objekty slouží zčásti zemědělské výrobě a zčásti jiným podnikatelským aktivitám.

Z větších technických zařízení se na území Juřinky od roku 1860 nalézal mlýn a valcha, která asi po 13 letech zanikla. Koncem 19. století zanikly v obci i dva původní hostince, které sloužily téměř 50 let. Nový hostinec byl postaven v roce 1926. V roce 1923 byli z živností v obci zastoupeni 1 dlaždič a 1 košíkář. Dále tu byl obchod s cukrovinkami, obchod s máslem a drůbeží a trafika. Od poloviny čtyřicátých let 20. století našla řada lidí zaměstnání v průmyslových podnicích ve Valašském Meziříčí a Krásně. Význam průmyslu pro obživu obyvatelstva vzrostl po zrušení soukromých živností na počátku padesátých let. Rozsah služeb byl značně zredukován a omezil se na obchod se smíšeným zbožím a pohostinství.